Ráno finálového dne začalo v duchu horečných příprav. Technika se rozkládala, pomocníci z Pedagogické fakulty se rozmisťovali na stanoviště a v orgovské hlavě běžela poslední mentální inventura: Všechno máme? Všechno funguje? Po měsících práce — od výroby dřevěných klíčů přes testování 3D brýlí až po velkou předělávku systému TINFO, který měl konečně odstranit fronty a umožnit týmům zadávat výsledky bez čekání — se blížil okamžik pravdy. Jednou za rok máme hráče naživo, a tak jsme chtěli využít každou možnost, kterou internetová kola nenabízí: řízenou spolupráci, fyzické pomůcky, tajné dortíky i šifry kreslené na potravinové tácky.
A pak dorazily první týmy — a s nimi i déšť. Nejprve jemné mrholení, pak vytrvalý liják, který se stal legendárním díky větě: „Přestává mrholit!“ pronesené přesně ve chvíli, kdy se spustila největší průtrž. Týmy se ale nedaly. Pod deštníky, v promočených mikinách a s odhodláním v očích se pustily do prvních šifer. A když se objevily první úspěchy, na stanovištích 2 a 3 to doslova rozsvítilo náladu — konečně někdo prolomil jejich mokrou samotu.
Na čtyřce mezitím vznikl improvizovaný kemp. Kryšpín a Pepína dali týmům zabrat: kdo uměl rozdělit práci a zorganizovat lidi, získal náskok. Ostatní si postupně vyzvedávali nápovědy, zatímco déšť konečně slábnul. Čelo závodu mezitím mizelo v lese, kde se odehrávaly malé epizody, které by vydaly na vlastní povídky — třeba Škrkny, které odmítly dát orgovi kousnout housky, a tak přišly o ochranu pohádkového dědečka. Nebo týmy, které s přehledem využily mapu z novin a bez zaváhání našly severní roh „hradu“ i občerstvení U pavouka.
A pak přišla dortíková šifra — vrchol dne. Pomocníci vlastním tělem chránili jedlý papír i buchty před deštěm, mazali krém, hlídali zásoby. Týmy se ládovaly, debatovaly, přemýšlely… a někdy i znovu jedly to, co už jednou vyluštily. Known team si zprávu musel doslova vybavit z paměti, protože cestou k dalšímu stanovišti dortík zmizel rychleji, než stihli opsat text. Škrkny se zase vrátily pro „druhý výtisk“, protože hlad je hlad, i když máte náskok.
Když se konečně vyčasilo, v cíli panovala atmosféra, která se nedá napodobit: radost, úleva, sdílení zážitků, setkání lidí, kteří se celý rok znají jen z internetových diskuzí. Houpačka praskala v pantech, děti běhaly kolem, týmy si porovnávaly strategie a smály se historkám z trati.
Ať už jste skončili první nebo poslední, letos jste byli vítězi všichni. Vzdorovali jste větru, dešti i těžkým začátkům a díky tomu jste si odnesli hru, která by jinak skončila předčasně. Pro nás byla odměnou možnost vás vidět naživo — nadšené, odhodlané a stále lepší.
Toto video zachycuje právě ty okamžiky: přípravy, rozmary počasí, souboje týmů, dortíkovou šifru i atmosféru, která dělá Technoplanetu Technoplanetou. Pusťte si ho a vraťte se s námi do dne, kdy se zrodilo finále roku 2012.