24. května 2004, 3.30 ráno Vršovice
Před budovou školy přešlapuje poněkud rozpačitě hlouček dětí s batůžky, rodičů, osamělých pedagogů a psů.
Nemylte se, nejde o sci-fi ani o začátek katastrofického filmu. Ačkoli by to tak některým zúčastněným, zejména z řad pedagogů, mohlo připadat. Takto tajemně a přízračně začal na sklonku oné památné noci výjezd dětí z Kapsy na Mistrovství světa v Zatre.
Ale nepředbíhejme. Vraťme se prozatím před budovu školy, kde mezitím stoupá nervozita. Od úst k ústům se nese otázka: Kde je Martin? Vzhledem k tomu, že jde o jednoho ze tří členů doprovodu, je odjezd bez něj nemyslitelný. Posléze v těsném závěsu za přistaveným autobusem se objevuje i Martinova statná postava a kráčí ke škole.
Konečně můžeme vyrazit. Na cestu nám žehnají rodiče a Alena Vávrová, hlavní česká organizátorka této celodenní kratochvíle. … 1 učitelka a dva ochotní bývalí žáci vyrážejí vstříc neznámu. Nervozita všem brání usnout, ale nálada je výborná. Jsme jedni z posledních Čechů, kteří překračují hranice státu ještě před vstupem do EU. Usměvavá paní celnice si to chce užít, podrobně se nás vyptává a navzdory Levanovým nepatřičným poznámkám jsme vpuštěni do Rakouska. Cíl naší cesty se nezadržitelně blíží. Naše napjaté nadšení zchladí ještě půlhodinová zácpa za Vídní.
Ačkoli jsme v to již ani nedoufali, na místo nakonec dorazíme včas. Vítá nás luxusní hotel v bývalém zámečku kousek od Vídně. K našemu milému překvapení se nás ujímá milá anglicky mluvící rozhodčí a hned se k nám hlásí také předseda klubu deskových her Paluba. Zjišťujeme, že jsme nejpočetněji zastoupeným týmem v kategorii juniorů.
Mistrovství světa v Zatre může začít. Naši i zahraniční hráči se do prvního kola vrhají s vervou.
Hru, která hráče zcela pohlcuje, přeruší až hodinová polední pauza v jednu hodinu. Využijeme nabídky organizátorů a prohlížíme si zámek. Posílení nabídnutou duchovní potravou i tou materiální, přichystanou našimi maminkami, odpoledne pokračujeme. Tentokrát již bez rozhodčí, ale naštěstí za vydatné Milanovy pomoci. Každé kolo tedy může přinést nové překvapení. Do poslední chvíle není jasné, kdo postoupí až do semifinále.
Odpoledne se trochu vleče. Někteří z našich hráčů již vypadli a hotel není na malé návštěvníky příliš zařízen. Relaxují tedy většinou formou bojových her v přilehlé zahradě. (I intelektuálové se potřebují občas fyzicky vybít.) Ostatně unaven je i pedagogický doprovod, který z dlouhé chvíle organizuje různé přemýšlivé hry (např. prší), v nichž se hraje o bonbóny poskytnuté recepcí. Dlouhá cesta a brzké vstávání si začíná vybírat svou daň.
Vzpruží nás až zpráva, že Levan s Lukášem budou bojovat o medailové pozice. Napjatě čekáme další hodinu a trpělivost přináší růže, v tomto případě Levanovo 3. místo. Unavení, ale šťastní čekáme na vyhlášení výsledků. Všichni hráči dostávají cenné diplomy za účast a Levan i zasloužený pohár za 3. místo. Protože na nás pamatovali i naši sponzoři (Magistrát hl. města Prahy), můžeme k naší velké radosti doplnit energii na zpáteční cestu v místním McDonaldu. Zasloužíme si to. Vracíme se do Prahy s trofejí a dobrým pocitem, že jsme všichni zdatně reprezentovali.
