Začátek Kapsy se dnes hledá už dost těžko, ale snad první počátky jsou v rozhodnutí naší rodiny pořídit si nový počítač. Měli jsme tehdy ZX Spectrum (pravého gumáka) a žhavá novinka, slibující téměř 100% kompatibilitu se Spektráskem, nás velmi lákala. Tak jsme si v létě 1990 koupili Sama Coupé – osmibita se skvělými vlastnostmi (procesor 6 MHz, 128 barev, zvukové možnosti lepší než Amiga a navíc vestavěná disketová jednotka na 3,5″!!!).
Jenže – byť skvělý počítač, přišel pozdě. O pár let dříve by opanoval svět, ale na začátku devadesátých let to bylo téměř mrtvě narozené dítě. Na trh se začínala prodírat PC a o osmibity zcela samozřejmě opadal zájem. Do tehdejšího Československa se dovezlo asi pět set kusů Samů a celková výroba ve Velké Británii nebyla o moc větší. Firma MGT, později SAMCo se po celou dobu své krátké existence potýkala s neustálými finančními problémy, které nakonec vyvrcholily zákazem pro pány Milese a Gordona pracovat v oboru s počítači.
Po roce 1996 se už ve Walesu ani jinde v Británii nikdo Samy nezabývá. Po celém světě zůstalo jen pár nadšenců, kteří jsou/byli majiteli jednoho z nejpřítulnějších počítačů – Sam Coupé.
Ale to všechno jsme v době, kdy jsme si domů odnášeli krabici s počítačem, nevěděli a ani netušili. Když opadlo první nadšení, začali jsme se pídit po dalších programech na Sama. Dovozem se žádná firma nezabývala, kontakty na Anglii v té době nebyly, takže jsme se pokoušeli získat alespoň další majitele v naší republice. Na několik inzerátů v Annonci přišly první odpovědi a my si začali dopisovat s lidmi ze všech koutů Československa. A ti pražští chodili přímo k nám domů. Brzo vznikla parta lidí, která se scházela pravidelně a už během roku 1991 se začalo pracovat na prvním disketovém časopise. Strávili jsme spoustu večerů dohadováním, jak se časopis bude jmenovat. Těch variant, co zmizelo v zapomnění! Nakonec se ukázala nejlepší zkratka z Kamarádi počítače SAMa – tedy KAPSA. V té době jsme si dopisovali asi se šedesáti lidmi pravidelně a 15–20 se jich scházelo dvakrát týdně u nás doma v obýváku. Vyšlo první číslo časopisu Kapsa – disketa plná zajímavostí, informací a prográmků na Sama a nabídli jsme ji všem, o kterých jsme získali informaci, že mají Sama: rozeslali jsme několik set lístků. Postupem času se Kapsa v počítačovém světě osmibitů, který zvolna spěje k zániku, stává pojmem. Firma, která tady prodává SAMy, přidává Kapsu – disketu s časopisem – ke každému prodanému počítači, a tak noví majitelé okamžitě dostávají kontakt na nás. A všichni si pochvalují. Lidi, kteří si pořídili Samíka, získávají k němu partu nadšených a spolupracujících lidí. Dopisujeme si pravidelně s více než stovkou lidí z celého Československa, máme kontakty v Polsku, Holandsku, Německu a hlavně v Anglii. Právě pro zahraniční Samisty jsme z prvních pěti čísel časopisu Kapsa vytvořili anglickou verzi The Best Of Kapsa, která se setkala až s překvapujícím ohlasem. A to už byl krok k uvažování o setkání všech těch, se kterými si píšeme.
Samcony
Tehdy nám vyšla vstříc základní škola v Kodaňské ulici a v jejích prostorách se na jaře 1993 konal první SAMCON.
Sjela se asi stovka Samistů a Spectristů z Čech, Moravy, Slovenska, ale i z Polska.
Program začal v pátek odpoledne a skončil v neděli k večeru. Kromě společných přednášek se sedělo u počítačů a povídalo a předvádělo vlastně v kuse.
Občas jsme někoho odklonili, aby nespal s hlavou na počítači, a vypnuli monitor.
Nádherná nálada, skvělá zábava, zajištěné stravování (svíčková paní Brendzové se stala pojmem a dodnes na ni někteří vzpomínají jako na „samconovou“ omáčku) a ubytování přímo v budově školy – to vše přispělo k úspěchu celé akce.
Během Samconu došlo k významné dohodě, dohodě uzavřené ústně a na kývnutí, ale nesmírně důležité pro budoucnost Kapsy – domluvili jsme se s paní Koldinskou na pronájmu dvou sklepních místností.
Přestěhovat Samisty mimo náš byt už bylo víc než nutné. Mít dvakrát v týdnu plný byt Samistů, kteří se přetlačují u jednoho televizoru a počítače, je dlouhodobě neúnosné. Takže jsme se v červnu 1993 se třemi Samy nastěhovali do Norské 5. Stoly se židlemi nám velmi levně odprodala opět škola, něco málo nábytku zůstalo po předchozích nájemcích. Jenže nadšení nestačilo. Dvanáctitisícový měsíční nájem se nedá zaplatit z členských příspěvků, takže bylo nutné pokusit se vytvořit klub a otevřít ho veřejnosti. Dali jsme tedy dohromady tři Samíky, jednoho Commodora a jedno ZX Spectrum a poslední týden v červnu otevřeli. A nic. Až po několika dnech k nám nahlédlo pár dětí z romské komunity a přišly vyzkoušet, co že je tu nového. Začaly prázdniny a k nám chodily převážně pořád jen romské děti. Přežili jsme i „inspekci“ jejich rodičů. A pořád jsme dopláceli na nájem ze svého. V září jsme nabídli počítačové kurzy na Samíkách: Basic a Karel. A děti přišly. Poprvé se vydělalo na nájem. A zároveň se ukázalo, že Kapsa nikdy nebude výdělečnou záležitostí, že to stále bude boj o korunu s lidmi, kteří tu budou pracovat z nadšení, ze vztahu k dětem a k počítačům, ale určitě ne pro peníze.
A na podzim organizujeme další Samcon. Účast je tentokrát o něco nižší, ale Kapsu „objevují“ Spectristé a celá velká parta, která později převezme časopis ZX Magazín, se teď schází pravidelně každou středu v klubu. Přibývá dětí, které objevují Kapsu jako možnost mimoškolního vyžití, je zájem i o doučování. V únoru následujícího roku přichází první finanční krize – není na nájem. Majitelka domu vychází Kapse vstříc a snižuje nájem na osm tisíc měsíčně. Existujeme dál. A na jaře další Samcon, kde už se výrazně projevuje vliv Spectristů – dvě počítačové místnosti, jedna se Samy a druhá se všemi možnými klony Spectra předurčují rozpolcenost celé akce.
Dětský klub
Kapsa se stále více ze spolku majitelů Sama mění na dětský počítačový klub. Spousta Samistů, kteří se dříve scházeli u nás doma, teď postrádá konvici čaje a klid, vadí jim přítomnost dětí a postupně se přestávají v klubu objevovat. Naopak přicházejí noví lidé, kteří vědí, do čeho jdou a co je čeká. Kapsa zahajuje druhý rok své činnosti, kdy vlastně pořád ještě veškerou výuku vedeme sami. Nájem stoupl o inflaci (12 %), zdražujeme i herné a kurzovné. O telefon se dělíme s vedlejší prodejnou, odkud na nás volají přes chodbu, že telefon je pro nás. Po „úklidu“ ve firmě Arxon získáváme pár jen zdánlivých vraků Samíků, takže jich už máme v provozu šest. Šlágrem se stává Samík připojený na obrovský barevný (!!) monitor, též dar od Arxonu. Získáváme výhodně zelené monitory a konečně vracíme škole televizory, které jsme měli téměř dva roky v bezplatném nájmu. Prostory Kapsy pomaličku zútulňujeme: poličky na monitory, koberec zakrývající poničené lino, natřené židle, plynový vařič a hrnečky na čaj do kuchyňky. Od Arxonu dostáváme první PC a druhé je tu ve „vyhnanství“, protože ho majitel nemohl mít doma.
Na jaře 1995 se koná čtvrtý a poslední Samcon. Škola má už minimální zájem o pronájem, Samistů ubývá a i Spectristé se mění. Poslední Samcon už nemá tu příjemnou atmosféru prvního setkání, izolace Spectristů od hlavního programu je velmi výrazná a celé je to nakonec poznamenáno několika krádežemi ve společné spací místnosti. Loučíme se v neděli večer sice slovy „Na shledanou“, ale většina z nás víme, že této části našich životů je definitivně odzvoněno – osmibity svou roli dohrály.
Dětský počítačový klub Kapsa však běží dál. Začínají první kurzy na PC. Poprvé za dobu existence Kapsy se na někoho obracíme s prosbou o pomoc. Podali jsme si přihlášku na Magistrát hl. města do programu Využití volného času jako forma boje proti negativním jevům ve společnosti a každoroční dotace nám pomáhá nejen přežít prázdniny, ale i investovat do počítačového vybavení. Letos sice naši žádost o dotace postihlo celkové seškrtávání výdajů, ale i tak máme alespoň pokryté ony problémové prázdniny.
O Velikonocích roku 1997 jsme se konečně přestěhovali do větších prostor. Obchod s cukrovinkami a papírnictví v druhé polovině domu, kde jsme sídlili, skončil svou činnost a s paní majitelkou jsme se dohodli na rozumném nájmu. A protože staré i nové prostory měly dveře do téže chodby, během velikonočních svátků jsme se kompletně přestěhovali a v úterý po Velikonocích otevřeli již v nových prostorách. Obrovským přínosem byl a je vchod přímo z ulice. Odpadly konflikty s nájemníky, že děti běhají a hlučí po domě a stížnosti dětí, že jim dospělí z domu neodpovídají na pozdrav (někteří).
Po dvou letech se velkým problémem stala opět výše nájemného. 19 700 Kč každý měsíc byla zcela neúnosná částka. Byl to jediný výdaj a pohlcoval veškerý příjem. Začali jsme se poohlížet po okolí po nových, stejně velkých i větších prostorách a hlavně s nižším nájmem. Nebáli jsme se případné práce na rekonstrukci – Kapsa má dnes už spoustu šikovných a hlavně ochotných lidí. Podařilo se nám sehnat prostory ve vedlejší ulici se srovnatelnými rozměry, ale s nájmem o třetinu nižším. Před podepsáním nové smlouvy jsme považovali za slušné informovat našeho stávajícího majitele a vysvětlit mu důvody, proč se k takovému kroku uchylujeme. A nakonec jsme se dohodli na snížení nájmu a zůstali jsme v Norské ulici. V létě jsme opravili fasádu kolem výlohy klubu a pověsili nový vývěsní štít nad okny.
Díky Arxonu máme solidní stoly pod počítače, veškeré práce na vybavení děláme vlastními silami. Někteří se poprvé v životě dostávají k práci se dřevem, vysekávání zdiva, natírání. Ale postupně se klub stává čím dál víc příjemným místem, odkud by měla dýchnout pohoda, jen co vejdete. Máme i víc lidí na výuku a rozšiřuje se tak nabídka kurzů. Samíci uvolňují svá místa PC a ta se postupně zdokonalují. Od roku 1999 máme všechny počítače propojené do sítě, od podzimu 2000 jsme připojeni na internet.