Ahoj! Potřeboval bych poradit s pár věcmi… Chtěl bych nějakým způsobem připojit fotodiodu k počítači a pak s ní ještě pracovat. Zjišťovat intenzitu světla.
Takhle nevinně začal jeden z našich projektů na pomezí programování a elektroniky. Ukázalo se, že Žirafáček chce vyrobit laserovou síť, která bude strážit poklad na skautském táboře, ne nepodobnou té, kterou známe z Big Bang Theory. V kroužku jsme vyrobili a naprogramovali potřebnou elektroniku, která detekuje přerušení laserového paprsku a do počítače pošle signál ke spuštění poplachu (počítač přehraje připravenou MP3).
Jak připojit lasery k počítači
Potřebovali jsme poslat zprávu do počítače, a to je docela snadné, použili jsme jednočip Atmel, který lidé znají z populárního Arduina. S počítačem může komunikovat přes sériový port a dostatek vývodů pro zapínání laserů a detekci paprsku má také, takže jsme si vše nanečisto vyzkoušeli, aby si Žirafáček mohl napsat program v počítači, který data přijme a spustí poplach.
To se mu zdárně povedlo, takže jsme mohli začít s výrobou samotného zařízení. Zapojení bylo snadné, šlo hlavně o to, aby všechno dobře drželo a nerozpadlo se mu to v terénu. Pro zapojení laserů a fototranzistorů jsme použili telefonní kabely a na desku navrhli správné konektory.
Vyrábíme plošný spoj
Plošný spoj jsme nakreslili v programu Eagle a obrazec vytiskli na laserové tiskárně na průhlednou fólii. Tu jsme potom přiložili ke koupenému plošnému spoji, který má na sobě nastříkanou vrstvu fotocitlivého laku. Sevřeli ji mezi dvě skla a nechali asi minutu osvítit ultrafialovým zářením.
Je na to taková krabice, která je původně určena na vytvrzování laku na nehty, ale zatímco takový lak se světlem vytvrdí, tento funguje opačně a osvícené plochy se naopak chemicky naruší a pak jdou ve slabém roztoku louhu (cca 1,5%) opláchnout a vymýt pryč. Neosvícená plocha zůstane.
Potom následuje leptání v chloridu železitém, který je ze všech leptadel nejpomalejší, ale také nejbezpečnější na domácí práci. Jen pozor na oblečení a byť sebemenší kapičku na rukou ihned umýt mýdlem. Chlorid odstraní měděné plochy, které nejsou kryté lakem, a vytvoří tak vodivé cestičky pro naše součástky.
Pájení, zkoušení
Po vyleptání si Žirafáček do plošného spoje vyvrtal otvory na součástky a zapájel je a vrhnul se do zkoušení a programování softwaru do Atmela. A termín skautského tábora začal už pomalu hořet, tak na tom pracoval nejen v Kapse, ale i doma a všechno si zkoušel.
A aby mohl dobře laser přidělat a trefit fototranzistor na opačnou stranu, tak jsme ještě vyrobili malé držáčky z překližky a udělali v nich otvory např. na stahovací pásku. Samozřejmě ne ručně, ale nakreslili jsme si obrys dílů v počítači a o přesný tvar se postarala naše počítačem řízená fréza, která nám díly vyřezala a slepili jsme je k sobě.
A jak to dopadlo?
Skvěle! Půjčili jsme si bývalou školu, za hoďku jsme to rozestavěli, vykouřili jsme to tam a fungovalo to skvěle. Ani se to nehýbalo s těmi novými krabičkami. Děti to taky bavilo… Udělal jsem to tak, že tam jednotlivě chodili asi půl hodiny. A končit se jim vůbec nechtělo.
Jenom… ta poslední změna v programu, co jsem udělal (na mačkání tlačítka při alarmu), to asi trochu rozbila. Ty lasery se vypnou jen na chviličku. Tak jsem trochu upravil program v počítači a možná to bylo ve výsledku dobře.