Malá chyba se stala nedávno Máťovi, když šel před odchodem krátce nakouknout do dílny, kde učíme elektrotechnický kroužek, co jeho kolega z kroužku kutí. A ani nevíme, jak přesně, zřejmě se naivně na něco zeptal pana učitele, a dostal hodinový výklad na téma elektrických obvodů a součástek v něm s nevyžádanou mírou podrobností, až valil oči. A jak opatrně říci, že už má hlad a musí jít domů?

Chyba střední závažnosti postihla mou studentku u maturity z matematiky. Ne že by dost netrénovala, právě naopak, zapsala si několik seminářů a dřela poctivě, až běda. Ale co čert nechtěl, dostalo ji – pochopitelně jen z nervozity – úplně triviální násobení zlomků v úloze o ruličce toaletního papíru. No chápete, jaký je to pocit, když od teď kdykoliv uvidíte ruličku toaletního papíru, tak vám připomene, že jen kvůli ní vám unikl prakticky dokonalý výsledek z té těžší matematiky?!

Ale té největší chyby letošního roku se dopustil Tom, když jednou na podzim jen tak mimochodem prohodil: „No… hele my máme ve druháku mít na jaře praxi v nějaké firmě, nevěděl bys o něčem?“ Nevěděl totiž, že zase všechno přeženu a že jeho holý život bude viset na vlásku!

Praxe pro studenta z kroužku programování

Tomáš je neuvěřitelně šikovný, skromný tichošlápek, který nás u tabule s oblibou pozoruje z dálky, když si vysvětlujeme třeba nějakou fyziku při programování her, příliš se nehrne do centra dění, a pak zůstane nejdéle do večera, aby všechno měl dřív, než ostatní. Nikdy se mu nechce končit a je na něm vidět, že se u nás cítí dobře. Vím, že má talent snadno porozumět složitějším věcem. A já si sám říkal, jestli by nestálo za to mu praxi nabídnout, ale pořád bylo tolik práce…

Duchapřítomně změním tón: „Tak, pane studente, co můžete naší moderní dynamické společnosti nabídnout?“, ptám se.

„No…“, váhá Tomáš.

„No tak, na pracovním pohovoru se nade vše cení pozitivní přístup,“ vysvětluji. „Můžete se zúčastnit našich teambuildingových aktivit? Můžete pracovat od nevidím do nevidím?“

„Rozhodně.“ odpovídá se svou příslovečnou komunikační úsporností, která je snad až kvalifikačním kritériem na úspěšného ajťáka.

Následovaly hory a hory papírů a legrace, co by mohl dělat. „Hele, tady se píše, že máš mít, cituji: ‚přímou práci s výpočetní technikou‘, no my sídlíme ve druhém patře, to bys nám mohl stěhovat výpočetní techniku z přízemí nahoru. To se asi zapotíš, vezmi si s sebou nějaké sportovní oblečení, co si můžeš trochu zamazat. No nekoukej na mě, ne nadarmo se tomu říká hardware, ono je to pořádné množství železa.“

První den

Nastal den D a dobrodružství mohlo začít. Sešli jsme se u tramvaje a Tom už z dálky hlásí: „Hele, teď jeden spolužák, který má zajištěnu praxi u policie, píše, že ho cestou přepadli!“

„No a co ty, připraven na všechno?“ ptám se zvědavě.

„Se bojím,“ povídá.

„Čeho?“

„Jestli to zvládnu.“

Učíme se programovat webovou aplikaci

Tomáš totiž doposud úplně nevěděl, do čeho jde. Ale já už přeci jen dokážu odhadnout, co si můžu dovolit. Naplánoval jsem si, že Toma za dva dny naučím základy webového programování a SQL databází a po zbytek praxe dostane praktický úkol naprogramovat menší, ale plnohodnotnou aplikaci s řadou funkcí a třeba i zodpovědnost za správnou kontrolu uživatelských oprávnění.

Ke konci dne jsme měli za sebou spoustu práce. Bavili jsme se, co v oddělení děláme a jaké to je. „To víš, občas je to takový kolotoč, že z toho blázním a lezu po zdi. Tak co, jdeme na to? Máš to sportovní oblečení?“

„Jo. Jdeme stěhovat ty počítače, jak jsi chtěl?“

„Ne, jdeme bláznit. A lízt po zdi! Pojď, slíbil jsem ti přeci teambuilding.“

„Johó!“

Teambuilding

Tom se totiž před časem podřekl, že mezi mnoha jinými sporty, kterým se věnuje, chce také začít s lezením, tak myslím, že překvapení vyšlo parádně. Sice už s kámošema stačil zajít poprvé na Off a vyzkoušet si boulderovku, ale na velkou stěnu do Jungle jsem ho vzal vůbec poprvé. Na Jungli je fajn, kolik tam je navijáků a že v nich jsou postavené často opravdu zajímavé cesty.

Půjčili jsme lezky a dali se do toho. Je to sportovec tělem i duší, takže nebyl problém lehkou cestu vylézt nahoru, ovšem když se pak člověk podívá dolů a očekává se, že se prostě pustí a bude důvěřovat špagátku, který při zatáhnutí rukou nejeví skoro žádný odpor ani jedním směrem…

„Tak jaký to byl pocit skočit poprvé?“ ptám se.

„No dobrý, trošku… Trošku hodně strach!“

A tak zatímco jiní studenti hlásili, že po šesti hodinách šli z praxe domů, Tom vstával ráno v šest a dorazil domů ve čtvrt na jedenáct v noci. Děkujeme rodičům za shovívavost.

Druhý den jsme pokračovali ještě s výukou základů, dostali jsme se k Nette frameworku, Tomáš to zvládal krásně a postupně také zjišťoval, o kolik lépe vaří menza, než jejich školní jídelna.

Kontrola

Občas nadhazoval, že jim říkali, že za nimi může přijít kontrola ze školy. Další den zmínil to stejné, že prý „nám to neříkali jednou, ale hrozně to zdůrazňovali.“ Další den se začaly množit zprávy na jejich třídní diskusi, že za někým skutečně přišli a těch zpráv bylo postupně více a Tomovi to leželo v hlavě, až jsem si říkal, jestli by se nějaká kontrola nedala domluvit, aby měl radost, že na něj nezapomněli.

A víte co? Měli jsme štěstí, nejen že na Toma nezapomněli, ale dokonce se jim povedlo nás i najít, což vzhledem k tomu, že sídlíme v několika lokalitách a na papírech byl napsán šéf, který byl úplně někde jinde, nebylo věru snadné.

„Kdo že?“

„Nějakej Petr, dál jsem si to nezapamatoval.“

„Aby to nebyl ten, co ho máme na sítě, vždyť já je neumím!“

Nakonec se ukázalo, že to byl jiný Petr a opravdu jsme ocenili, že k nám do Fyzikálu přišel na kontrolu Tomův fyzikář. Setkání bylo milé, ale krátké, ani se mi fyzikáře Petra nepovedlo usadit, natož mu nabídnout čaj a už musel zase jít na další štaci. A přitom by bylo fajn, kdyby vydržel trochu déle, aby Tomáš měl možnost mluvit alespoň deset minut souvisleji o své práci, měl čím se pochlubit.

Happyend

I když byly oba týdny zkrácené o svátek, stejně se nám povedlo stihnout vše, co jsme si naplánovali do vítězného konce a Tomáš pak využil nabídky a přišel na chvíli i o prázdninách a udělal další projekt. A mě nabíjí, když vidím, jak to funguje a jak dokáže obstát už v tak mladém věku.