Malování světlem

Aneb mám Raspberry Pi a nebojím se ho použít!

Tak konečně po dlouhých a náročných přípravách máme co ukázat! Pásky se svítivými diodami všichni znáte z výloh obchodů. My jsme si pořídili jeden speciální, který se dá programovat. LEDky na něm jsou zřetězené za sebou a po sériové lince se jim dá poslat příkaz, jakou barvou mají svítit. A i když jsou všechny na jednom vedení, každou můžeme ovládat zvlášť.

Samozřejmě jsme začali po malých krůčcích. Nejprve jsme si osahali Raspberry Pi, naučili se ho zapnout a připojit se na něj po síti na dálku. Mluvili jsme i o spoustě praktických věcech, třeba jak porozumět technickému listu dodaného k LEDkám a co všechno v něm Číňani napsali blbě a proč.

Když už jsme měli připojený pásek k počítači, tak jsme se na komunikaci podívali i osciloskopem, abychom viděli na vlastní oči, jak data putující po drátě vypadají. No nejsou to úhledné obdélníky, jako z učebnice, ve skutečnosti je až s podivem, že jim někdo na druhém konci rozumí. Vysvětlil jsem, že u ještě rychlejších přenosů, jako jsou na HDMI se dokonce po sérii nul musí posílat větší jednička, aby nebyla přehlédnuta. To kluci vzali jako téměř samozřejmost. Ovšem když jsem se zmínil o menší nule, tak už je to dost zarazilo: "Jak může být něco menšího, než nula?!"

Samotné programování LEDek v našem oblíbeném Cčku nebylo tak těžké, horší bylo přesvědčit pana učitele, že můj světelný efekt je dostatečně bombastický, aby si zasloužil obdiv. Ale to byla jen příprava a nabírání sil na náš hlavní cíl a sice zobrazit ve vzduchu obrázky a udělat nějakou hezkou fotku pro náš web. A když už se na kroužku zaměřujeme na hry, nemohlo to dopadnout jinak :-)

Ovšem abychom mohli počítač ovládat i v terénu, potřebovali jsme ještě upravit ovládání na numerickou klávesnici a abychom se obešli bez monitoru, naučili jsme program mluvit pomocí repráčku. "Tam ta da dáááá" ohlašuje Raspberry Pi, že nabootovalo. "Jas pět", aby obrázky nebyly moc nebo málo světlé. "lomeno rót lomeno honza lomeno pacman tečka pé en gé" odříkává spokojeně malý počítač děsně chraplavým hlasem na hranici srozumitelnosti. Ne, neumíme syntetizovat hlas, to za nás udělá program espeak, ale my se zase naučili pracovat s textovými řetězci a to stojí za to umět.

Zkrátka jsme se naučili nebát a pustit se do něčeho trochu neobvyklého, cestou jsme si vysvětlili bity a bajty a dozvěděli se spoustu věcí. Vlastně jen jednu věc stále ještě moc dobře neumíme… Na konci hodiny po sobě uklidit!