Alfréd

Alfréd je štěně bernského salašnického psa a je živoucím důkazem, že toto plemeno je právem považováno za nejkrásnější.

Narodil se 1. července 2002. Ve vrhu bylo celkem šest štěňat — čtyři feny a dva psi. Už mezi nimi se Alfréd projevoval značně dominantně. Do Kapsy jsme ho přivezli na konci prázdnin, v pátek 30. srpna.

Příjezd Jeho Psovstva byl očekáván s obrovskou netrpělivostí, již čtrnáct dní předem spousta lidí kontrolovala pravidelnými telefonáty, jestli už štěně dorazilo. V ten pátek se jich tu sešlo až patnáct a nedočkavě přešlapovalo, kdy se konečně objeví auto Ivy Kodatové. Alfréd oňuchal všechny přítomné a zalezl spát pod stůl.

Alfrédovo setkání se lvy

V pátek odpoledne byl klub poměrně plný, ale klidný. Každý si dělal svou práci, když tom ťukání na sklo dveří. Všichni zvedli hlavu, protože to tu není zvykem, a za dveřmi stál Robert s jakýmsi zvířátkem v náručí. Zajásali jsme, protože nám už dlouho sliboval, že přivede ukázat jejich štěně jezevčíka Matěje. O to větší bylo naše překvapení, když se ze zvířátka vyklubala kočka, a to kotě lva!!! Okamžitě jsem lvíče převzala na své rameno a Robert se otočil a šel do auta pro druhé kotě. Veškeré hry, rozpracovaná vyjmenovaná slova, počítání na rychlost byly opuštěny a všechny tlapky v Kapse se snažily pohladit lvíče. Nejvíce aktivní byl Alfréd, který žárlivě vyskakoval, aby so mohl lvíče očuchat. To už se vrátil Robert a obě mláďata jsme dali na zem. Nadšení dětí i našeho štěněte je dobře vidět na fotkách. Lvíčata byla naprosto bezkonkurenční:-))

A ještě pro vysvětlení: Robertova maminka občas odchovává doma lvíčata pro Berousky a Robert si je pro tentokrát u ní vypůjčil.

29.7.2004

Vyšla jsem z domu s Alfrédem. Nesla jsem smetí, takže manipulace se zamykanými dveřmi byla poněkud pracnější. Pes mi samozřejmě nepomohl a vystartoval na chodník. Tam se vrhnul k nějaké paní a nadšeně s ní kamarádil. Vyhodila jsem smetí, zamkla barák a došla k Alfíkovi. Pozdravily jsme se s paní a ta bez jakéhokoliv zvýšení hlasu či změny tónu mě informovala, že den předtím Alfréd přelítnul Ruskou za její psí holčičkou a než jsem se já ohlédla, tak letěl zpátky. A Alfréd okamžitě přestal s ní kamarádit a začal kolem nás skákat a hlasitě štěkat. Moc dobře věděl, o čem je řeč:-))

23.8.2004

Zastavila jsem se v cukrárně na tržíčku se podívat, jak vypadají ty jejich mandlové berušky (nic moc:-). Alfréd zcela oprskle napochodoval za mnou do stínu. Můj příkaz k okamžitému opuštění prostor narazil na odpor lidí v cukrárně. Alfíček byl obdivován, hýčkán, chválen a hlazen a museli jsme slíbit, že příjdeme zítra, aby se s ním mohli v cukrárně vyfotit:-))